Státní maturity – česká Costa Concordia?
22/02/2012
Ačkoliv ministr školství, mládeže a tělovýchovy Dobeš sám sebe staví do role kapitána Titaniku, já osobně ho vnímám spíše jako Schettina českého školství. ...
Paralelu mezi těmito lodivody vnímám především v tom, že se i přes varování zaslepeně vydali vstříc útesům. V případě ministra Dobeše symbolické útesy představují dotace z EU a projekt státních maturit. Jelikož je pro mne, jakožto studenta gymnázia, maturita velmi aktuálním tématem, rád bych se nad ní v tomto článku zamyslel.
Nová forma tzv. „zkoušky dospělosti“ byla vytvářena dlouhých 15 let a nikdo neměl odvahu ji vypustit do světa. Tímto odvážlivcem se stal až ministr Dobeš, který si stanovil zavedení státních maturit jako vlajkovou loď svého ministrování. Nutno tuto chrabrost ocenit, avšak byl tento krok moudrý? Byla maturita skutečně připravená? S odstupem několika měsíců, a po přečtení a vyslechnutí mnoha názorů z řad studentů a profesorů, mohu říci, že ne. Ať se zeptáte kohokoliv, kdo se ve školství pohybuje, tak vám řekne, že současná podobna je nekvalitní, nedodělaná, nemotivující a spoustu dalších negativních přívlastků. Ostatně nedávno ve své studii formu maturity kritizovali i odborníci z OECD. Nemotivující je zejména proto, že především gymnázia a pan ministr nenašli způsob, jak gymnazisty přinutit, aby si zvolili obtížnější variantu, která by dle plánů ministra měla být jakousi „vstupenkou“ na vysokou školu, tak tomu ovšem není a v nejbližší době zřejmě ani nebude.
Ministr Dobeš předesílal, že se inspiroval v zahraničí, konkrétně například na Slovensku, kde státní maturita běží již od roku 2005. A skutečně je při bližším průzkumu inspirace jasná, formy maturit jsou si v obou zemích velmi podobné. Problémem je, že Slovensko uvažuje o zrušení stávající podoby, jelikož se vůbec neosvědčila. Je zde pouze jeden faktor, ve kterém by byla inspirace velmi vítána. Je jím financování státních maturit. Příprava českých maturit spolkla za uplynulých 15 let téměř miliardu korun. Z toho 240 milionů stály tiskařské stroje a 60 milionů oprava budovy, kde se tyto stroje nachází. Na Slovensku mají bez problémů fungující tiskárnu za jeden milion korun. Další výrazně odlišná částka je v rozpočtech v kolonce „doprava.“ U nás jsou za rozvoz zapečetěných uren placeny spousty lidí, jež rozváží zadání do jednotlivých škol. Celkem se na dopravu ročně vynaloží 50 milionů. Na Slovensku je zadání rozesíláno prakticky zdarma prostřednictvím internetu. Nejvíce zarážející na tom všem je, že u nás se na tento způsob distribuce v roce 2014 přejde také.
Nepřipadá vám těch 350 milionů v holešovické tiskárně naprosto utopených? Nebylo lepší tento způsob dopravy použít od prvopočátku a 350 milionů raději investovat např. do vysokých škol? Bylo by pak vůbec nutné zavádět školné? Avšak vinu nelze svalovat pouze na Josefa Dobeše, na tyto otázky by si měli odpovědět všichni lidé, jež byli v posledních patnácti letech zaměstnáni na ministerstvu školství.
Michal Staněk
člen MO SPOZ Kunovice
